Magnetická rezonance provází nemocné s roztroušenou sklerózou po celou dobu jejich onemocnění

Magnetická rezonance představuje pro nemocné s roztroušenou sklerózou nepostradatelnou zobrazovací metodu. Pomáhá k odhalení choroby, určení prognózy i sledování průběhu onemocnění. Již z prvního vyšetření magnetickou rezonancí je možné stanovit diagnózu roztroušené sklerózy a díky tomu včasně zahájit léčbu (1).

Včasná diagnóza

Magnetická rezonance představuje pro nemocné s roztroušenou sklerózou jedno ze základních vyšetření. Důvodem je skutečnost, že dobře zobrazuje zánětlivá ložiska v bílé hmotě, takzvané plaky (léze). Tato ložiska mohou být jeden milimetr až několik centimetrů veliká. (2) V současnosti je možné stanovit diagnózu roztroušené sklerózy již při prvním vyšetření magnetickou rezonancí. V minulosti však toto možné nebylo. Až do zavedení takzvaných McDonaldových kritérií bylo dokonce nutné vyčkat až na druhou ataku onemocnění, která diagnózu potvrdila. Od prvních obtíží však mohlo uplynout několik let, a zahájení případné léčby se tak mohlo výrazně opozdit. (3)

Sledování aktivity choroby

Díky magnetické rezonanci je také možné sledovat aktivitu probíhajícího zánětu a vlastní roztroušené sklerózy. Při vyšetření je možné použít kontrastní látku, takzvané gadolinium. To zvýrazní lézi, která je aktivní. Zvýraznění zánětlivého ložiska gadoliniem upozorňuje na skutečnost, že bariéra oddělující struktury centrálního nervového systému od zbytku těla byla prolomena a složky imunitního systému mohou pronikat do nervové tkáně. (3)

Předpověď dalšího průběhu

I v odhadnutí prognózy onemocnění hraje magnetická rezonance svou roli. Na budoucí závažnější průběh choroby ukazuje přítomnost většího objemu ložisek při vstupním vyšetření a umístění ložisek v oblasti mozkového kmene. (4)
Přestože doposud nebyla stanovena závazná doporučení, jak často je třeba magnetickou rezonanci po zahájení léčby roztroušené sklerózy provádět, většina pracovišť toto vyšetření vyžaduje alespoň jedenkrát ročně. Lékaři s jeho pomocí vyhodnocují průběh onemocnění, rozhodují o vhodnosti současné léčby a jejích eventuálních úpravách. (5)

(veri)

Zdroje:
1. Polman C. H., Reingold S. C., Banwell B., Clanet M., Cohen J. A., Filippi M., Fujihara K., Havrdová E., Hutchinson M., Kappos L., Lublin F. D., Montalban X., O’Connor P., Sandberg-Wollheim M., Thompson A. J., Waubant E., Weinshenker B., Wolinsky J. S. Diagnostic criteria for multiple sclerosis: 2010 revisions to the Mc-Donald criteria. Ann Neurol 2011; 69 (2): 292–302.
2. http://www.roska.eu/o-nemoci/rozbor-roztrousene-sklerozy.html.
3. http://www.roska.eu/clanky/vyzkum-v-oblasti-diagnostikovani-a-monitorovani-rs.html.
4. Tintore M., Rovira A., Arrambide G., Mitjana R., Rio J., Auger C., Nos C., Edo M. C., Castillo J., Horga A., Perez-Miralles F., Huerga E., Comabella M., Sastre-Garriga J., Montalban X. Brainstem lesions in clinically isolated syndromes. Neurology 2010; 75 (21): 1933–1938.
5. MUDr. Dana Horáková, Ph.D., doc. MUDr. Manuela Vaněčková, Ph.D.: Význam magnetické rezonance ve sledování aktivity roztroušené sklerózy – pohled klinického neurologa. Neurol. pro praxi 2012; 13 (6): 320–324.

CO-CZ-0204