Klinicky izolovaný syndrom aneb CIS není jen nota
Byla vám sdělena diagnóza klinicky izolovaného syndromu (CIS) a nevíte, co to znamená? Jak souvisí CIS s roztroušenou sklerózou a proč je toto označení důležité?
McDonald? Opravdu?
Objevily se u vás příznaky typické pro roztroušenou sklerózu? Vyslovil váš lékař toto podezření? Pak jste pravděpodobně absolvovali sérii vyšetření a čekali na verdikt ano, či ne. Pro sdělení diagnózy roztroušené sklerózy je třeba splnit tzv. McDonaldova kritéria. Ta nemají i přes shodu jmen nic společného se známým fastfoodovým řetězcem. Naopak slouží k jednoznačnému stanovení zmíněné diagnózy, která vychází z informací z magnetické rezonance mozku a míchy, vyšetření mozkomíšního moku a z vašich symptomů. Nebo ne?
CIS
Většina lidí naštěstí přichází k lékaři ve chvíli, kdy ještě všechna kritéria pro roztroušenou sklerózu nesplňují. Jsou ve stadiu tzv. klinicky izolovaného syndromu (anglicky Clinically Isolated Syndrome – proto CIS), potýkají se tedy s prvními obtížemi, které poukazují na možný vývoj definitivní roztroušené sklerózy. Nejčastěji se jedná o:
- zánět očního nervu s jednostrannou zrakovou poruchou,
- brnění,
- příznaky z oblasti mozečku (např. problémy s koordinací pohybů, třes, poruchy rovnováhy),
- příznaky z oblasti mozkového kmene (např. dvojité vidění, mimovolní oční pohyby),
- příznaky z postižení mozkových hemisfér (např. poruchy hybnosti),
- příznaky z postižení míchy (např. poruchy citlivosti na trupu).
Záleží na nálezu na magnetické rezonanci
Diagnóza CIS automaticky neznamená roztroušenou sklerózu. Riziko přechodu do definitivní roztroušené sklerózy se odvíjí od nálezu na magnetické rezonanci mozku. Při normálním nálezu je riziko asi 20 %, při nálezu typickém pro roztroušenou sklerózu je toto riziko 80 %.
Včasná léčba je základ
Ze studií, které sledovaly přirozený průběh roztroušené sklerózy v minulých letech, jistě vyplývá, že pokud není nemoc léčena, vede u většiny lidí během 10–20 let k závažné invaliditě. Zároveň z jiných, vědecky podložených studií jednoznačně plyne, že protizánětlivé léky mohou tento průběh podstatně ovlivnit. V současnosti je možné, a hlavně doporučené, zahájit léčbu roztroušené sklerózy již po prvních projevech – tedy ve stadiu CIS.
Dostupné léky zatím bohužel neumí odstranit příčinu, řeší pouze následek – nadměrnou činnost imunitního systému. Nemoc tedy zatím není možné vyléčit a je třeba udržovat ji pod kontrolou celý život. Není v silách současné vědy opravit špatně nastavené geny, slepit potrhaná nervová vlákna ani nahradit vyčerpané rezervy centrálního nervového systému. Moderní léky však dokážou ovlivnit autoimunitní zánět, někdy se podaří ho i úplně potlačit a zastavit rozvoj choroby. Čím dříve se zánět zpomalí či zastaví, tím lépe. Na počátku nemoci je nervový systém v nejlepším stavu a je největší šance mu pomoci.
Co můžete udělat?
Stejně jako u řady jiných chorob i u CIS nebo roztroušené sklerózy je základem prevence zhoršování stavu či přechodu do závažnějších forem zdravý životní styl. Četné studie prokázaly jednoznačně příznivý vliv pravidelné fyzické aktivity. Dalším důležitým bodem je dostatečná hladina vitamínu D, kterého máme v naší populaci obecně nedostatek. Nepříznivý vliv má také nadměrný stres. V neposlední řadě je zcela zásadní přestat kouřit. Kuřáci mají vyšší riziko rozvoje roztroušené sklerózy oproti nekuřákům, stejně tak je u nich vyšší riziko přechodu do hůře léčebně ovlivnitelných forem. Kouření dokonce snižuje efekt léčby.
Vzhledem k tomu, že roztroušená skleróza patří mezi autoimunitní onemocnění, je nesmírně důležité udržovat imunitní systém pod kontrolou a zabraňovat jeho zbytečné aktivaci. K tomu patří řádná prevence infekčních chorob, a pokud už pacient onemocní, je nezbytné chorobu optimálně vyléčit.
(dos)
Zdroje:
https://www.czech-neuro.cz/content/uploads/2020/04/rs_odborna-2.0_final_pub_web-2.pdf
