Dlouhodobá léčba roztroušené sklerózy: klíč k plnohodnotnému životu

Proč užívat léky na roztroušenou sklerózu v době, kdy se cítíte dobře? Jak se změnil obraz této nemoci v posledních dekádách? A co za těmito změnami stojí?

Roztroušená skleróza (RS) je chronické autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému. Tato choroba bohužel stále není vyléčitelná. Díky prudkému rozvoji v oblasti dlouhodobé léčby je však v současné době již poměrně dobře léčitelná.

Zlomová 90. léta

Ještě v 80. letech minulého století byla diagnóza roztroušené sklerózy prakticky sdělením ortelu o neodvratné invaliditě. Neexistovala žádná možnost spolehlivé dlouhodobé léčby. S příchodem tzv. chorobu modifikujících léků (biologické léčby) v 90. letech nicméně nastal v terapii RS výrazný zlom. Pomocí pravidelně užívaných léků bylo najednou možné snížit počet atak (relapsů) a zpomalit až zastavit zhoršování neurologických obtíží. Tvář této chronické nemoci se tak navždy změnila. Od 90. let přibývají nové chorobu modifikující léky jako na běžícím páse a řada z nich prokazuje opravdu vysokou účinnost. V současnosti je jich k dispozici více než 10 a další jsou v procesu schvalování.

Proč užívat léky, když vás nic netrápí?

Většina lidí s RS trpí tzv. relabující-remitující formou. Při té se střídají období relapsů (vzplanutí autoimunitního zánětu) s rozvojem nových neurologických obtíží a období remisí, klidu. V době remise mohou neurologické obtíže i zcela vymizet, a to zejména zpočátku choroby. Po zaléčení ataky se tak člověk může cítit naprosto zdráv a zdráhat se užívat dlouhodobou léčbu. To by však byla velká chyba.

Akutní terapie roztroušené sklerózy v podobě podání vysokodávkovaného glukokortikoidu dokáže potlačit vzplanutí autoimunitního zánětu. Poradí si s atakou. Nefunguje ale stoprocentně a zejména s postupem nemoci po odeznění ataky neurologické obtíže částečně přetrvávají i v období remise. Relaps-remitentní roztroušená skleróza navíc po čase bez léčby u absolutní většiny lidí přechází do tzv. sekundární progrese, kdy se neurologické obtíže pozvolna prohlubují i bez přítomnosti atak.

Dlouhodobou terapii, biologickou léčbu, je nutno užívat stále, i v období klidu. Navíc stejně jako u jakéhokoliv jiného léku i zde se mohou objevit nežádoucí účinky. Tato daň se ale opravdu vyplatí. Biologická léčba dokáže výrazně zpomalit průběh choroby a u lidí s relabující-remitující formou snížit počet atak a oddálit přechod do sekundárně progresivního stadia. Někdy se zadaří nemoc stabilizovat natolik, že se ataky nevyskytují dokonce vůbec. Aby byl efekt této dlouhodobé terapie co největší, je třeba s ní začít co nejdříve po stanovení diagnózy. Oddalování zahájení léčby nebo nepoctivé užívání léků se tady rozhodně nevyplatí.

(dos)

Zdroje: