Biologická léčba roztroušené sklerózy – je vhodná i pro vás?
Víte, co znamená biologická léčba a jak funguje u roztroušené sklerózy? Pro koho je vhodná a kdy ji pojišťovny uhradí?
Biologická léčba roztroušené sklerózy (někdy označovaná jako cílená) patří mezi tzv. léky modifikující onemocnění (disease modifying drugs – DMDs). Tato terapie je dlouhodobá. Na rozdíl od akutní léčby jejím cílem není ovlivnit konkrétní ataky, ale snížit jejich počet a celkově zpomalit průběh onemocnění.
DMDs můžeme rozdělit na přípravky první a druhé volby. Zjednodušeně lze říct, že DMDs druhé volby jsou účinnější, avšak za cenu významnějších nežádoucích účinků. Jsou tedy vhodnější pro hůře probíhající formy onemocnění.
Formy roztroušené sklerózy
Roztroušená skleróza neprobíhá u všech pacientů stejně. Existuje několik základních typů onemocnění, podle kterých se řídí i metoda léčby. Choroba, která probíhá formou opakovaných relapsů (čili atak), se označuje jako relaps-remitentní. Nemoc může mít od propuknutí i pomalý plíživý průběh, jde o tzv. primární progresi. Pomalé zhoršování stavu také někdy nasedá na atakovitý průběh, se kterým se pacient potýká několik let, jde o tzv. sekundární progresi.
Medicínský pohled na věc
Biologická léčba by měla být zahájena ideálně co nejdříve po stanovení diagnózy roztroušené sklerózy (RS). První ataka RS je označována jako CIS – klinicky izolovaný syndrom. Biologická léčba má význam u pacientů s relaps-remitentním typem roztroušené sklerózy. Podle nejnovějších výzkumů by ale mohly být některé typy DMDs vhodné i pro pacienty s primárně progresivní formou onemocnění.
Roztroušená skleróza v pozdější, sekundárně progresivní fázi není indikována (předepisována lékaři) k léčbě DMDs. V klinických studiích totiž žádný z těchto léků neměl očekávaný účinek, a proto nemá smysl v léčbě pokračovat, neboť její nežádoucí účinky mohou převážit nad přínosem.
Kdy hradí pojišťovny biologickou léčbu?
DMDs první linie jsou obecně méně účinné, jde však o léky s dobrým bezpečnostním profilem. Nežádoucí účinky léčby jsou známé a dobře zvladatelné a nevyskytují se ani v pozdní formě ve smyslu nádorů a infekcí. Léčbu DMDs první volby je možno aktuálně zahájit:
- po CIS (po natolik závažné atace, že bylo nutno podat intravenózně kortikoidy),
- při vysoké aktivitě nemoci, což obnáší buď 2 ataky za rok, nebo 3 ataky onemocnění za 2 roky.
Sekundárně a primárně progresivní forma RS není k této léčbě indikována. Individuálně, např. při extrémně agresivním průběhu nemoci, si mohou pacienti či jejich lékaři žádat zdravotní pojišťovnu o výjimku a léčbu zahájit léčivými přípravky druhé volby (opět jen u remitentní formy RS).
Pokud pacientovi nezabírají léky první volby, je možno zintenzivnit terapii a vyměnit je za účinnější léčivé přípravky. Již po jedné středně těžké atace se otevírá cesta k některým z nich. Po dvou atakách hradí pojišťovny i ty ostatní. Obecně se kromě počtu atak doporučuje hodnotit i vývoj nálezu na magnetické rezonanci mozku a dlouhodobější stabilitu neurologického stavu jedince.
Tablety, infuze i podkožní injekce
Nabídka DMDs se rozšiřuje neuvěřitelným tempem. Díky tomu je čím dál více možné ušít terapii na míru konkrétnímu jedinci. Různé jsou i způsoby aplikace léků. Z biologických léků první volby jsou k dispozici jak injekce aplikované do podkoží, tak do svalů, léky je možné užívat i formou tablet. Léky druhé volby se také nabízejí v tabletách nebo jako infuzně podávané přípravky.
I přes jistá indikační omezení biologické léčby zůstává legislativou stanovená povinnost časného zahájení léčby RS, a to v intervalu 4 týdnů od stanovení diagnózy. Rovněž je zde povinnost poskytovat léčbu tohoto společensky závažného onemocnění v souladu se současnými poznatky lékařské vědy a v souladu s Ústavou ČR.
(dos)
Zdroje:
